Ahoj, vítám Vás na mých stránkách, jmenuji se Honza Máca a narodil jsem se… no už před pár lety. Přesné číslo sem psát nebudu, stejně se to každý rok mění :-).
Svoje počáteční fotografické zkušenosti jsem získával ještě vdobě, kdy se o digitálech ani nevědělo. První foťák, který jsem měl v rukách byl otcův Flexaret V, vynikající středoformátová dvouoká zrcadlovka ještě na film 6x6cm. Fotil nádherně a velký negativ měl něco do sebe, daly se z něj dělat krásné zvětšeniny. Dodnes vzpomínám na napínavé chvíle v zatemněné koupelně, kde jsem vyvolával první filmy, míchal vývojky a ustalovače a u zvětšováku páchal své první snímky.
Mým prvním vlastním fotoaparátem se stal malý kinofilmový kompaktík Certo KN 35 od soudruhů z NDR. Už tehdy to byl celkem laciný foťáček, ale na rozdíl od podobné Smeny a dalších ruských šidítek produkoval překvapivě dobré fotky. Strávil jsem s ním spoustu let a možná bych jej ještě na dně nějaké skříně vyhrabal.Práce s filmem měla tu výhodu (či nevýhodu), že člověk musel myslet na to, co vyfotí, a necvakal každou blbost. Dnes máme karty na tisíce snímků, nejsme nijak omezeni místem a hojně to využíváme. Pokud mne zaujme nějaký objekt, a nejsem si jist jaký snímek nebo úhel bude nejlepší, nafotím jej klidně z různých úhlů, či s různými expozičními parametry a až doma v klidu u počítače vyberu ten nejpovedenější záběr. Stejně tak u sportovní fotografie či zachytávání rychlých dějů dnes máme možnost pálit rychlostí mnoha snímků za sekundu. Nevýhodou toho je, kdo se má pak tou haldou snímků probírat.
Po dvou letech zbytečně proflákaných na povinné vojně a nástupu do pracovního procesu, jsem měl spoustu jiných zájmů a fotografie šla bokem. Vrátil jsem se k tomuto koníčku až o několik let později, kdy mne zaujaly možnosti tehdejších ultrazoomů. Nějakou dobu jsem si hrál s ultrazoomy od Canonu a o něco později jsem začal pošilhávat po zrcadlovkách s nesrovnatelně vyšší kvalitou snímků. Po první DSLR – Sony A100, která sice nebyla žádný zázrak, ale po přechodu z UZ to byl kvalitativně velký skok, jsem řadu let strávil s vynikajícím poloprofi modelem A700.
Jak se ale říká, je potřeba jít stále dál a i já jsem po čase začal pošilhávat po novějším rychlejším a výkonnějším železe. Zhruba tři roky jsem fotil s vynikajícím foťákem Sony A77 II. Používal technologii polopropustného zrcátka a elektronického hledáčku a oproti původnímu modelu A77 měl kromě znatelně nižšího šumu i řadu vylepšení. I se staršími objektivy Minolta ostřil přesně a rychle i na rychle se pohybující objekt.
Doba se změnila a na trh začaly přicházet bezzrcadlovky. Během času jsem se i já nakonec nechal nalákat. Hlavní vliv na mne měly podrobné pochvalné recenze a vynikající fotografie ambassadorů Olympusu Rostislava Stacha a Petra Bambouska. Můj výběr padl na Olympus E-M1 Mark II. Doplnil jsem jej objektivy 40-150 mm f/2,8 PRO (nyní nahrazen 50-200 mm f/2,8 PRO) a 100-400 mm II f/5.0-6.3.
Myslím, že mám na pár let vystaráno, než zase začnu pokukovat po něčem lepším :-).
Aktualizace 😉
No a nakonec to dopadlo tak, jak se dalo očekávat. Pokukování po něčem lepším započalo a po 3 letech úspěšné spolupráce s E-M1 jsem přezbrojil na novější model Olympus OM-1.
