fotojm

  Obora Holedná v Brně se rozkládá na cca 320 hektarech v sousedství městských částí Bystrc, Jundrov a Kohoutovice. Je celoročně přístupná a můžete zde potkat stáda daňků evropských a muflonů, spoustu ptáků a veverek. Samostatný oplocený výběh zde mají divoká prasata a tak se nemusíte bát, že vám při procházce zkříží cestu nějaká svině Daňci jsou na lidi zvyklí a jejich úniková vzdálenost je minimální. Dokonce se někdy odpoledne přesouvají nahoru na kopec do Kohoutovic, kde obora těsně sousedí se sídlištěm a zvykli si na krmení od návštěvníků. Můžete jim nabídnout větve s listím, či kousek jablka a zejména v zimním období přijdou hodně blízko. Zdaleka to ale není s nimi tak jednoduché.  Občas se ukrývají ve vysoké trávě a jsou to pěkně rozmazlené modelky.  Pokud nemáte pořádný catering, po chvíli je to přestane bavit a odchází.

Veverky u mnoha lidí nepochybně patří k oblíbeným roztomilým chlupatým zvířátkům. Můžete se s nimi setkávat při procházkách v lese, různých městských, lázeňských či zámeckých parcích. V místech, kde je dost rušný provoz lidí, si na jejich přítomnost rychle zvykly a neváhají ji využít. Ne nadarmo také vzniklo rčení „Oprsklej jak lázeňská veverka“, kdy při loudění oblíbených oříšků neváhají prozkoumat i vaše zavazadla. Zrzečkám to sluší i když vám modelka trochu zmokne Pokud patříte stejně jako já k fandům veverek, dovoluji si doporučit vaší pozornosti knížku, kterou prostě musíte mít. Kateřina Soukupová zaznamenala v  knize  Veveřácká kronika  celý život divoké veverky Pinky, která se usídlila v akátovém lese sousedícím se samotou, kde autorka žije. V knize zaznamenala řadu zcela unikátních pozorování, jako je například veverčí porod, přenášení slepých mláďat mezi jednotlivými hnízdy, první krůčky mláďat po opuštění rodného hnízda či zajímavé peripetie veverčích rodič...

Vzpomínáte si na větu „V kolektivu je oblíben“ z kádrových posudků v minulém režimu?  U některých zvířat si občas připadám, jako by mne opravdu ráda viděla.  Ale možná jen uvažují o tom, co tam ten trouba zase vyvádí s tím foťákem? 🙂 Ptáci se prý nedokáží smát, protože nemají mimické svaly.  Nevěřte tomu, někteří se dokáží chechtat na plnou… zobák.  🐥 No, ale abyste si nemysleli, že mne všechna zvířátka ráda vidí, některá na to mají zcela odlišný názor. 😎 Pro ty co nepoznali o jaké zvíře jde,  tak je to "odvrácená strana" lachtana. 🦭

  U mláďat je těžko nastavovat nějakou stupnici roztomilosti. Nejspíš by se na čelních příčkách nepochybně pohybovala štěnata, koťata, tygříci a další mláďata savců. Něco malého chlupatého batolícího se pod nohama je jistě úžasně roztomilé. Neměli bychom ale zapomínat i na mláďata ptáků. Všichni jistě známe jarní kuřátka jako symbol velikonoc. Hned těsně vedle bych zařadil malá kachňátka.  

Pod kapucínským kostelem Nalezení svatého Kříže se nachází hrobka, která v letech 1656–1784 sloužila k pohřbívání bratří a dobrodinců řádu. Důmyslný systém ventilace, díky kterému byla krypta po staletí odvětrávaná, zapříčinil přirozenou mumifikaci těl zemřelých. Místo posledního odpočinku zde našlo více než 150 kapucínů a kolem padesáti dobrodinců. Dodnes nepřestává přitahovat prostá forma, jakou kapucíni své zemřelé provázeli na jejich poslední cestě. Fascinující je rovněž příběh slavného velitele pandurů Františka barona Trencka, který se na konci svého bouřlivého a nevázaného života stal kajícníkem a přál si být pohřben na holou zem jako kapucíni. Baron František von Trenck

  Panda červená patří k mým nejoblíbenějším zvířátkům. Při každé návštěvě zoo, ať již v Brně, Zlíně, Praze nebo Jihlavě, u jejich výběhu vždy strávím spoustu času. Jednoho podzimního dne v brněnské zoo mi velmi napomohlo počasí, když během mé zastávky u pand začala klesat mlha. Nádherně rozmázla pozadí a dotvořila tak atmosféru podzimního lesa.